XA2D-1 Skyshark, 2. prototyp (Clearprop Models 1:48)

Details
Category: Martin Dytrych
Published: Friday, 17 September 2021 16:15
Written by Martin Dytrych
Hits: 2925

Prvotním impulsem pro zakoupení a postavení modelu byla nejen předem vychvalovaná excelentní kvalita výlisků, ale i to, že se jedná o námořní letoun a navíc s designem, který je natolik ošklivý, až je hezký.
Asi bych měl správně říct, že to letadlo je celé divné. A taky obrovské. Jedná se snad o největší jednomístný vrtulový letoun, který kdy měl sloužit na letadlových lodích.

 

Historie

Historie tohoto typu je pohnutá a notně poznamenaná použitím ne zcela zvládnuté technologie.
Celé to začalo už v roce 1945, kdy americké námořnictvo uvažovalo o možnosti stavby turbovrtulového útočného letounu.
McDonnell Douglas začal zpracovávat požadavky námořnictva a udělal tři různé studie. Mezitím námořnictvo oslovilo několik výrobců motorů a nakonec vybralo motor Allison XT40-A od General Motors. Motor Allison byly dvě paralelně umístěné turbíny pohánějící dvě protiběžné vrtule.
V roce 1947 námořnictvo zrevidovalo požadavky a chtělo po letounu sekundárně i omezenou schopnost účastnit se stíhacího souboje.
V McDonnell Douglas si nejprve mysleli, že postačí lehce upravit Skyraidera - v podstatě předchůdce Skysharka - ale nakonec museli letoun podstatně upravit a zvětšit, aby bylo možné splnit veškeré požadavky a plně využít potenciál turbínového motoru.
První prototyp vzlétl 26.3.1950 a hned se ukázaly problémy s motorem, který silně vibroval. Přestože se závadu nedařilo stále uspokojivě odstranit, vypukla korejská válka, námořnictvo se ocitlo pod tlakem a objednalo výrobu dalších 10 kusů prototypů a 81 sériových letounů.
Mezitím šly ale věci od desíti k pěti. V prosinci 1950 první prototyp havaroval a zkušební pilot při havárii zemřel. Vyšetřování ukázalo, že příčinou byl téměř jistě motor.
Druhý prototyp byl schopen letu až v dubnu 1952. Během zkušebních letů dostal letoun novou směrovku, posléze byl odstraněn i celomodrý nátěr a na výfuky byly instalovány koncovky odvádějící spaliny dál od trupu.
Přes vylepšení motoru se bohužel některé problémy stále nedařilo vyřešit.
Rozčarovaní představitelé námořnictva doporučili během roku 1952 program ukončit a zrušili objednávky Skysharků kromě rozestavěných.
Nakonec bylo kromě dvou prototypů dokončeno deset předsériových letounů, z nich ale 4 nikdy neletěly.
Problémy s převodovkou motoru Allison se nikdy nepodařilo vyřešit a všechny Skysharky byly buď zničeny při haváriích nebo sešrotovány. Do dnešních dnů se zachoval jen jeden kus sér. č. 125485 (nikdy neletěl), který byl nedávno zrestaurován v leteckém muzeu v San Diegu.

Popis

Jedná se o jednomístný celokovový dolnoplošník s možností sklápění křídel při parkování na letadlových lodích. Poháněn je dvěma motory Allison Model 501 (XT40-A-2) a dvěma protiběžnými vrtulemi. Výzbroj tvoří primárně 4 kanony ráže 20 mm se zásobou 200 nábojů na hlaveň.Křídlo má 11 závěsných bodů pro palivové nádrže a protizemní výzbroj (bomby, rakety) v maximální hmotnosti 2500 kg. V krytu vrtule je instalován radar AN/APS-19A.

Stavebnice

Při vybalení z krabice mě mile překvapila kvalita výlisků. Detaily jsou nádherné, jemné i ostré. Pasování dílů je dokonalé, ale při stavbě to vyžaduje velkou pečlivost. Obzvláště spodní část trupu se skládá z několika podsestav a udržení přesné geometrie a celkové přesnosti je naprosto nutné.
Jedno osobní doporučení - nepoužívejte velké množství rozpouštědlového lepidla na díly, které se lepí na stěny trupu. Hlavně to platí pro zadní část trupu. Plast je zde relativně tenký a tento typ lepidla by mohl způsobit změknutí celého povrchu a jeho propadnutí.
Ideální lepidlo je vteřinové nebo Tamiya Extra Thin.

Pokud budete stavět první prototyp nebo i druhý v celokovovém povrchovém provedení, nemusíte dělat žádné zvláštní úpravy a můžete se klidně držet návodu.
Pokud chcete stavět druhý prototyp v modrém, je lepší se podívat na nějakou fotku, i když je jich velice limitované množství. Je možné, že budete muset provést nějakou úpravu, jako třeba já, musel jsem předělat směrovku.
Vystřelovací sedadlo určené pro A2D se mi nepodařilo bez pořádného podseknutí nainstalovat do kabiny, je možné, že jeho zástavba v reálném letadle znamenala podlahu níže než u prvního prototypu.
Zbytek stavby je jednoduchý, stačí se držet návodu. Všechny díly do sebe dokonale zapadají. Dovolil jsem si udělat vlastní barevnou úpravu u skládání křídel, je ale možné, že vnitřní plochy v místě skládání křídel byly celomodré.
Ačkoli jsou díly ze stavebnice vynikající, jsou dvě věci, které stojí za to nahradit - kanony a douhatánské pitotovy trubice. Oba doplňky se dělají z mosazi a opravdu se vyplatí. Já si je vyrobil sám, ale pokud nemáte tuhle možnost, kupte si je.

Zbarvení

Narozdíl od většiny modelářů jsem zvolil celomodrý letoun, protože jsem si říkal, že správný námořník má být modrý a také jsem nechtěl, abych někde na soutěži dával tento model vedle řady úplně stejných.
Pro většinu lidí je celomodrý kabát docela výzva, ale už jsem s tím měl nějaké zkušenosti a tak jsem od začátku věděl, jak na to půjdu.
Letadlo bylo prakticky neolétané, na fotce bylo vidět jen lehké oloupání nátěru v místech, které trpěly horkem od motorů nebo od výfukových plynů.
Nastříkal jsem tedy celý letoun modrou od Mr.Paint a potom jsem jen lehce zesvětlovat některá místa pomocí přimíchání Mr. Paint Hellblau. Výfuky a okouření jsou nastříkané mými oblíbenými matnými barvami Tamiya - směs odstínů hnědá, středně šedá a černá.
Tato kombinace barev se skvěle osvědčila, zejména barvy Mr.Paint jsou velmi odolné a velmi rychle schnoucí, takže jsou vhodné pro doslova bleskové stavby.

Je mi celkem líto, že tento letoun nezažil lepší kariéru, protože je opravdu zvláštní a umím si představit, jak by vypadal i v jiných kamuflážích používaných hojně ve vietnamské válce.